Další z mých obrazů, který se vymyká mé typické tvorbě, ačkoli právě hloubka tohoto obrazu v sobě má vše, co pro mě znamená tvořit a především žít. Inspirovaly mě renesanční fresky a život a dílo geniálního umělce Michelangela Buonarottiho. Nacházím mnoho podobenství s naší dobou. I my žijeme v bouřlivých časech, toužíme po dokonalosti, hledáme smysl života a naše víra prochází často i nucenou reformou. Michelangelo se postavil proti budoucnosti, kterou mu určoval patriciát a rodinná tradice politiky a obchodu. Šel vlastní cestou – cestou umění a touhy tvořit. Díky svému nadání se již jako velmi mladý dostal až do Medicejského paláce, což v té době byl vrchol uměleckého žebříčku. Třešničkou na pomyslném dortu byla papežská zakázka na výzdobu Sixtinské kaple, kterou maloval i přesto, že sám sebe považoval především za sochaře. Vždy se snažil o dokonalé ztvárnění myšlenky a málokdy byl se svým dílem spokojený. Zde vidím to podobenství dnešní doby, klademe na sebe vysoké nároky, dáváme si extrémní cíle, okolní svět nás nutí do škatulek a hodnotí vše, počínaje původem a konče stylem oblékání a chování. Sami si pak házíme klacky pod nohy tím, že těmto nárokům podléháme, aniž bychom si byli jisti, že to je to, co opravdu chceme i my sami. Proto bych Vám tímto obrazem chtěla poskytnout možnost si připomenout, že bychom měli jít za svými sny a žít svůj život především kvůli sobě samým, využívat dobu ve svůj prospěch a nedovolit ostatním, aby nás jejich nesouhlas a odmítání brzdily v naší vlastní renesanci.
Velikost: 80 x 60 cm
Technika: akryl na plátně, decoupage, modelovací pasta